Warning: file_put_contents(/var/www/html/hokej.mnichovice.cz/templates/junior_hokej_mnichovice_2015_11/modules.js): failed to open stream: Permission denied in /var/www/html/hokej.mnichovice.cz/templates/junior_hokej_mnichovice_2015_11/library/Artx/Page.php on line 18
Benjamínci U8 na memoriálu Dr. Pošíka, který nosil žluté sako

Naši partneři

Mnichovice-nove
HOSS


DEcathlon
Bonavita-logo



peri
gefco
oresi
Tonino Lamborghini espresso logo ern

Činnost mládeže oddílu je podporována dotací z MŠMT.
logo msmt

 

 TOPlist

 

 

Naši partneři

Mnichovice-nove
HOSS


DEcathlon
Bonavita-logo



peri
gefco
oresi
Tonino Lamborghini espresso logo ern

Činnost mládeže oddílu je podporována dotací z MŠMT.
logo msmt

 

 TOPlist

 

 

Benjamínci U8 na memoriálu Dr. Pošíka, který nosil žluté sako

2018 11 03 U8 Hagibor

Když nám přišla pozvánka od pořadatelů HC Bohemians na turnaj Memoriál Dr. Pošíka, letos se jednalo už o 19. ročník, pustili jsme se běžných příprav účasti našich týmů > informace rodičům s pozvánkou pro hráče, přihlášky našich týmů pořadatelům, příprava dresů, hokejek, zjišťování rozlosování a času zápasů... Protože jsem v mnichovickém oddíle nováčkem, a tohoto turnaje jsem se účastnil teprve podruhé, zajímalo mě, kdo to Dr. Pošík vlastně byl?

Věděl jsem pouze to, že je spojen s Bohemkou, jako dlouhodobý předseda oddílu, ale to mi nestačilo, a tak jsem se pustil do hledání na internetu. Kromě toho, že si tam poměrně rychle můžete doplnit křestní jméno Václav, tak si ještě upřesníte obor, ve kterém získal doktorát (juris utriusque doctor). Po dalším pátrání se dozvíte, že byl předsedou svazu pozemního hokeje a člen evropské a světové hokejové federace. Tím to ale končí. Už, už se osměluji na vlastním turnaji oslovit pana Ferdinanda Veverku, dlouholetého činovníka z HC Bohemians, abych se dozvěděl více, a v tu chvíli ke mně přijde naše trenérka Martina a říká mi „pojď, někoho ti představím".
Na lavičce mezi diváky sedí dáma, která s velkým zájmem pozoruje dění na hřišti. Po pár větách je jasné, že se bavím s bývalou úspěšnou hráčkou a reprezentantkou, v jejíž rodině je pozemní hokej tradicí a přišla se podívat na hru už šesté rodinné hráčské generace. A co víc, Dr. Pošíka znala a na otázku, co o něm ví, sama spontánně začne: „Dodnes si pamatuji jeho zářivě žluté sako, které nosili členové evropské hokejové federace, hedvábný šátek v rozhalence a jeho klobouk". Dalo by se říci „švihák lázeňský". Dozvídám se, že „také perfektně ovládal světové jazyky, které využíval při zahraničních cestách s reprezentací a vůbec pro pozemní hokej u nás toho udělal spoustu věcí". „Klobouk, ten svůj klobouk si při svém posledním odchodu z kanceláře svazu pozemního hokeje jednou zapomněl a už jsme ho neviděli". Po dokončení této věty se dámě, se kterou si povídám, vyhrknou do očí slzy, a já si uvědomím, že účastí na turnaji si připomínáme skutečnou významnou osobnost hluboce zapsanou do národní historie tohoto sportu. Zkrátka tento turnaj už pro mě nikdy nebude jen jeden v řadě 25 turnajů, které v sezóně s našimi Benjamínky sehrajeme.

S našimi benjamínky jsme tento turnaj pojali jako přípravu na nadcházející halovou sezónu, kde v hale je skoro všechno jinak, než na umělé trávě venkovního hřiště. Míček, a tedy i hokej, je celkově rychlejší. Hráči mají méně času na rozhodování a když chce hráč udělat kličku, v hagiborské hale je potřeba jí dělat „na pětníku". Hra se přelévá z jedné strany na druhou, a proto je zapotřebí schopnost rychlých změn pohybu. Pro odebrání míčku soupeři není zapotřebí se vždy otáčet, ale stačí udělat dva, tři rychlé kroky pozpátku. A pak ty mantinely, které když se správně použijí, dá se s nimi při souhře a týmových akcích doslova čarovat. Některá družstva soupeřů v těchto dovednostech na tom byla lépe, ale některá hůře, a tak se naše týmy rozhodně neztratili. Už v průběhu turnaje šla naše výkonnost nahoru a po jednom tréninku v hale turnaj splnil svůj účel > aklimatizovat se do halového prostředí.

Za Mnichovice nastoupila tři družstva, i když tentokrát pod jinými jmény, než jsme zvyklí. Gepardi hráli jako Mnichovice A, Pumy jako Mnichovice B a Jaguáři jako Mnichovice C. Účast trenérů byla sice stoprocentní, ale v sestavách se museli vypořádat s nepřítomností některých svých klíčových hráčů.
Pojďme nejprve na Jaguáry, tedy náš tým složený z nejméně ostřílených hráčů. V tomto týmu byly hned dvě turnajové premiéry – Josefíny Hofmanové, které říkáme Pepa, a Káji Babické. Obě holky zvládly svůj první turnaj na jedničku. V týmu byly s Honzíkem Šubrtem, Mikulášem Krajíčkem a s Terezkou Filipovskou. Tento tým sice nestačil v základní skupině na Pragovku a áčko Bohemky, ale s béčkem Bohemky remizoval a v „bratrovražedném souboji" s přehledem porazil i papírově silnější mnichovické Pumy. Nic nepomohlo, že trenér Jakub z pozice hlavního trenéra vzal Jaguárům největší hvězdu v podobě Jakuba Šulce a nominoval ho do svých Pum. V středním pásmu nadstavbové části turnaje pak Jaguáři podlehli jen o vlásek v dalším „bratrovražedném souboji" týmu mnichovických Geprardů, ale do poslední vteřin zápasu se museli díky odvážné útočné hře Jaguárů o svůj hubený gólový náskok obávat.

Tým Gepardů  asi nejvíce zasáhly omluvenky tradičních opor – Tondy Volka, Matouše Báry a Filipa Mellera a tak roli lídrů na sebe vzali jiní. Vlastně celý tým ve složení Gábinka Poslušná, Adam Šubrt, Ondřej Hora a Dan Havlík. Sice jsme podlehli dnes silnému týmu Prezidentu a nešťastně i Pragovce, ale s přehledem jsme „smetli" Kbely a konečně jsme se vypořádali i s předsudky a sehráli vyrovnaný zápas s Hostivaří. Ve střední nadstavbové části pak tým Gepardů projevil svoji větší vyzrálost a pohlídal si vítězství v zápase s kousajícími mnichovickými Jaguáry.

Naše Pumy dnes neměly, co se týká výsledků, svůj den, ale na ty my nehrajeme. Když jsme viděli hru Michala Jirsíka, Vaška Dvořáka, Báry Fišerové a Kubíka Šulce, jak bojují a s jakým zápalem hrají, tak to bylo obdivuhodné. Rozhodně všichni hráči mohli odjíždět s dobrým pocitem, protože v individuálních schopnostech nijak nezaostávali a prostě jen nepřišlo ono pověstné „pokakané sportovní štěstíčko".
MFi
P.S.: Bojový pokřik všech mnichovických týmů v šatnách dnes předříkávala Gábinka Poslušná a zvládla to na jedničku. Díky za vyprání dresů Lindě Krajíčkové Skoumalové.